Pixas' Adventures

Rano jsme meli domluvenou snidani a tak jsme se z ni kralovsky najedli, jelikoz byla slozena z kavy, caje, dzusu, housek, masla, syra a sunky (takovej lepsi salam junior), ruzneho ovoce, a smazenych sladkosti. Snazil jsem se krotit kvuli tomu jak mi bylo v noci zle, ale mel jsem strasnej hlad a tak nebyl problem vetsinu snist :D Vlada se sel po snidani podivat na hlavni silnici, zda opravdu a za kolik jezdi autobusy do Cienfuegos. A ja mezi tim zjistoval, zda mi snidane neuskodila a budu moci jet take na krokodyli farmu na kolech. :) Vlada se po pul hodce vratil s tim, ze je to v pohode a ze jezdi pravidelne autobusy a jsou poloprazdne. Dobalili jsme veci na vylet a nasedli na nase "super" bajky. Ja mel klasicke kolo "ala pani radova" a Vlada mel celopero. Nakonec se moje kolo ukazalo jako lepsi volba, pac vladovo detske celopero bylo spis zlej sen. U obou se ale nedalo vytahnout sedadlo, takze se slapalo "skvele" :D. Cestou ke krokody

Rano jsme vstavali brzo, protoze pro nas melo prijet taxi colectivo v 8:30 a meli jsme vyrazit do Zatoky Svini. Rychle jsme se zabalili a posnidali susenky a narychlo jsem umluvil pani domaci, aby nam udelala kafe a cekali jsme na odvoz. Ten se klasicky spozdil asi o 15 minut. Trochu jsem doufal, ze to nebude hodinove objizdeni mesta a ze jsme snad posledni koho neberou. Bohuzel jsme byli jako druzi a tak jsme pojizdeli po meste jeste hodinu a pul, nez jsme nabrali vsechny spolucestujici.  Jelo nas asi 12 turistu. Auto bylo stare farmarske auto s korbou na kterou nekdo namontoval a privaril strisku a dal dovnitr sedacky a tak vytvoril skvelej dobytcak pro turisty. Musim ale uznat, ze mistni jezdi daleko hur, ti maji vlastne dodavku a bud tam vsichni stoji, ci v lepsim pripade tam maji zidle. Asi po hodine jizdy a po padesatem narovnani batoziny za mnou, ktrera mi stale padala na hlavu a dovirani zadnich dveri, aby batozina nevypadla ven, kdyz uz mi zrovna nepadala na hlavu, jsme

Rano jsem byl vzhuru zase brzo a plnej odhodlani jsem dopsal blog a vyrazil jsem do pekarny, kde jsem predchozi den koupil bagetu pro Vladu. Tentokrat byl ale scenar jiny a pekar mi nic nechtel prodat, coz byla cara pres rozpocet jelikoz jsme meli nakoupeny syr. Takle jsem musel skaknout do stanku na ulici, kde pan smazil vajicka a daval je do bagety a syr jsme si tam dali az s Vladou na pokoji. Nicmene kdyz jsem prisel s bagetama do nasi casy, tak mi vlada rekl, ze pani domaci chce abychon odesli do pul hodiny a tak jsem se sel rychle vysprchovat a zabalit. Snidani jsme si museli snist v parku, pac babka nam nic nezarezervovala dal jak nam slibovala vcera vecer a tak jsme po snidani zacali hledat nove ubytovani sami.  V nasich predem vytipovanych ulicich nebyly ale ochotni za noc jit pod 20 cuc, na coz se nam nechtelo pristoupit. A tak jsme se nakonec vratili na misto, kam jsme prijeli prvni den a tam nas odchytl nahanec a nabidl nam ubytovani za 15. Postupne jsme to snizili

Jetleg se zase podepsal na rannim vstavanim a tak se za noc hodnekrat budime a nemuzeme dospat. Dneska o to vic, ze Vlada celou noc opravdu prozvracel na hajzlu. Resili jsme co s tim a dosli jsme k zaveru, ze mu zkusim sehnat neco dietniho k jidlu a vyrazim dnes sam najit ony maluvky na skale. A tak jsem vyrazil do mesta koupit Vladovi suchou bagetu. Chtel jsem i banany, ale ty tak brzo rano v 8 hodin nikdo neprodaval. Obecne tady lidi zacinaj makat tak v 9 az v 9:30 takze do te doby si  nic moc nekoupite ani v obchode. Dnes jeste nesel proud a tak jsem si musel svoji snidani dat na ulici od pana, kterej vypadal, ze slovo higiena videl jen z vlaku, Nicmene na bagete s vajickem se nedalo snad nic zkazit. Plus to stalo jen peso a nake drobne. Pak uz mi nezbylo nic jineho nez vyrazit hledat maluvky. Nejdriv jsem z toho byl rozladenej, ze jdu sam, ale nekdy v pulce se to zmenilo a zacalo me to bavit. Cestou k maluvkam (cca 3km po silnice k odbocce a pak asi 1,5 ke skale) jsem potk

Dnesek byl ve znameni prejezdu, klasicky jsme dohaneli jetleg tim, ze jsme nemohli spat a uz pred sedmou ranni jsme byli vzhuru. Z nakoupenych zasob jsme udelali snidani spolecne s cajem, kterej jsme nasli v nasem apartmanu. Po snidani jsme meli asi jeste hodinu, nez mela prijit Mercedes a tak jsme se vydali na Malecon. Udelal jsem par fotek rybaru v protisvetle a pak jsme to pres namesti  Antonia Macea  stocili zpatky k nam do casy. V apartmanu jsme nemeli co delat a tak me zase prepadla depka, co tu vlastne delam. Obecne si myslim, ze je to to asi zavislost na internetu a odpojeni od sveta.Pak jiz zazvonila Mercedes, ktera nam popsala A4 papiru plnou adres s ubytovani na Kube a my jsme se opetovne vydali za nasim dobrodruzstvim do sveta. Tahli jsme krosny pres 5 km, coz v tom vedru nam dalo celken zabrat, kort kdyz jsme si taky velkej kus cesty zasli diky podobnemu pojmenovi "Parque de la Revolution" vs "Plaza de la Revolution". Nakonec jsme

Rano bylo krusne, jelikoz kvuli jetlegu jsem naspal asi jen 3 hodiny. Nemeli jsme nic k jidlu a potrebovali jsme vymenit dalsi penize, jelikoz jsme podlehli panice, ze mimo Havanu nas budou skubat na kurzu, tak jsme vyrazili brzo rano na snidani a vyhledat banku. Jelikoz jsme bydleli ve ctvrti Vedado a hned pred okny jsme meli Malecon (promenada u more), tak jsme se rychle zorientovali a nasli jsme ulici Calle 23, na ktere je mnoho bank a smenaren. Po nasi stasne smene jsme zjistili ze nam prebejva 50 euro, ktere jsem prisoudil Vladovi. (Nicmene po navratu z vyrovnani tak nejak vyplynulo, ze museli bejt moje). Nicmene nam uz krucelo v brise a tak jsme vysledovali z pochybnych stanku u zastavky kam lide nejcasteji chodi a u jednoho oblibeneho stanku jsme si koupili perro caliente (hot dog) a kafe. Po snidani sampionu jsme zamirili zpatky do nasi casy rozdelit penize a prevelknout se na celodenni chozeni po meste, jelikoz jiz bylo 9 hodin rano z prijemneho primorskeho vanku se stal