Pixas' Adventures

Pokouseli jsem se spat co nejdyl, jelikoz dnes uz se do postele nedostaneme. Pokoj mame zabookovany jen do pul desate a odletame po 1h ranni. Po vstavacce jsme si pobalili veci a vyrazili jsme na rychlou snidani k jednomu mistnimu rastovi, ktery mel svoji restauracku hned o barak vedle a mel priznive ceny. Po snidani jsme jeste dobalili, prevlekli jsme se do plavek, vystehovali jsme se a predali jsme klice majitelovi. Tomu jsme take oznamili, ze tam ma v koupelne pod kbelikem velkeho pavouka, nacez se ho pan majitel jal likvidovat. Tak jsem sel s nim, abych tu brutalni vrazdu videl. Pan nadzvedl  kbelik a pavouk se dal do uprku, a tak na nej znovu kyblik hodil, ale pavouk byl rychlejsi a podarilo se mu uniknout, bohuzel ho to stalo dve nozicky, nez se stacil ukryt zase za umyvadlem. Pan to nakonec vzdal s tim, ze ho zneskodni pozdeji, takze si myslim, ze dalsi najemniky ceka vecerni nemile prekvapeni v podobe pavouka invalidy. U pana majitele jsme si jeste objednali nejakou velkou rybu

Rano jsme dlouze diskutovali, zda zustat v Mirisse, nebo zda prejet do Matary, kde bychom meli potencionalne lepsi spoj na letiste. Nakonec jsme se tesne pred 12 rozhodli, ze zkusime Mataru, a tak jsme se narychlo zabalili a zabookovali hotel s klimatizaci a bazenem s tim, ze posledni noc bude bez dusna a bez komaru, a vyrazili jsme na autobus do Matary. Autobus jel hned a za chvili jsme jiz vystupovali v Matare. Nase zarezervovane ubytovani jsme nasli rychle, ale po prohlidce jsme se rozhodli rezervaci zrusit, jelikoz bazen byl vypusten a hotel se nachazel v pevnosti, kde nebyl totalne zadnej zivot, a tak jsme se vratili na autobusak, kde jsem chvili postavali a resili, zda se vratit zpatky do Mirissy a nebo zkusit nejake jine ubytovani v Matare. Nastesti se nas chopil nejaky muz, ktery aspon obstojne mluvil anglicky. Poradil nam, ze lepsi ubytovani se nachazi az kousek za mestem (po pobrezi na vychod), a tak jsme nasedli do predrazeneho tuk tuka, ktery nas dovezl za 200 LKR 2 km za

Dnesni den, se da popsat asi i ve zkratce, ale ja to klasicky trochu rozepisu. Noc tentokrat prekvapive sla, jelikoz jsme do posledni chvile vetrali, a tak se vzduch aspon trochu stacil vymenit. Rano jsme resili klasiciky jeden z nasich rozhodovacich problemu, kde ani jeden z nas nevedel, zda si pujcit motorku nebo kola. Nakonec vyhrala kola, ktera jsme si chteli pujcit u syna naseho domaciho, ale nedalo se u nich zvednout sedlo, a tak jsme si je pujcili o dum dal, kde jsme si nechali postelovat vse, co jsme chteli. Pak jsme si sjeli na kafe, kde si nejake Cesky pujcovali motorky, a tak Misa, zacala resit otazku, zda jsme nahodou neprohloupili a nemeli jsme si pujcit taky motorku. Jeji obavy jsem rozptylil s tim, ze si motorku pujcime zitra v Matare a pojedeme na vychod. Jelikoz jsme vsak zapomeli jeste krem, tak jsme skocili zpet do naseho utulku a cestou zpet jsme narazili na pana majitele, ktery nam poradil, ze pry zelvy, ktere jsme chteli videt, maji byt nekde na jihozapade, a tud

Noc byla presne tak priserna, jak vecerni dusno v pokoji naznacovalo, plus spatne smyta sul z more vam bohate nahradi komary. S vedrem je to vzdycky tak, ze se tak cca do 2 do rana smazite ve vlastni stave a pak to prestane a zacne byt chladneji. Nejlip se pak spi tak do 8, nez zacne znovu vedro zasahovat. Dneska jsme ale spat tak dloho nemohli, jelikoz jsme meli jet na velryby a delfiny, takze jsme cely nateseni na morsky zazitek nasedli na tuk tuka, ktery nas odvezl na turistickou lod. Dostali jsme tam kafe a snidanovy balicek, takze jsme pekne posnidali a vydali jsme se na more. Byly celkem velke vlny a s lodi to hazelo sem a tam, ale pak se to ustalilo na jakemsi standardu, u ktereho clovek aspon nemel pocit, ze vypadne z lodi, kdyz se nebude poradne drzet. Jako prvni jsme nasli hejno delfinu, ktere jako na nasem safari za slony zacli pronasledovat vsechny lode v okoli. Snazil jsem se z toho udelat par fotek, ale nemelo to moc smysl, a tak jsem zkusil radeji video. Po pul hodinove

Noc byla dle ocekavani desna. Plus kdyz cloveku prijde, ze je to tam cele spinave, tak si vsugerujete pocit, ze po vas celou noc neco leze. Takze v pul sedme jsme byli jiz vzhuru s tim, ze si zabalime a pojedeme rovno do Mirissy, kde jsme se rozhodli stravit zbytek casu do odjezdu s tim, ze si dame beaching a lokalni vylety plus ze najdem nejake dobre ubytovani. Tak jsme si dali na pokoji jeste nasi nakoupenou snidani skladajici se z bananu, jablka a dvou krajicu chleba s marmeladou a vydali jsme se na cestu na autobusak. Chuze byla neprijemna, jelikoz jak jsme vylezli na Adam"s peak, tak mame ztuhle nohy az beda. Po ceste jsem chtel jeste vybrat penize, ale byl to nakonec vetsi problem, nez jsem si myslel, jelikoz tu je vice bankomatu na karty typu Visa, nez na MasterCard. Takze se mi zadarilo vybrat asi az z pateho bankomatu. (Pokud najdete primo na te masine napis MasterCard, tak mate vyhrano, pokud tam nic neni, nebo je to napsano jen na dverich, tak s vetsi pravdepodobnosti

Rano jsme vstavali opravdu brzy, asi ve 3 rano. Byla tma a zima a na autobusak jsme se dostali celi rozlamani. Bali jsme se, ze bude vsude tma a zadni lide, ale par pekaren okolo autobusaku jelo opravdu nonstop pro lidi, co byli asi stejne sileni jako my a potrebovali se nekam v tuhle hodinu dostat. Za ctvrt hodiny autobus prijel, tak jsme hodili krosny do zavazadloveho prostoru a sli si vybrat mista. Doufali jsme, ze se bude dat v autobuse spat, ale opak byl pravdou. Vsechna okenka byla zavrena, ale dvere u ridice byly stale otevrene, a tak jsme meli po ceste dostatek studeneho vetru a o okenka se opirat nedalo, jelikoz mistni cesty a styly rizeni by vam spis vytvoril modriny na cele nez blahodarny spanek. Takze nezbyvalo, nez zkusit zavrit oci, o nic se neopirat a doufat, ze upadneme do komatu. To se nam nakonec podarilo. Nekdy v pul seste jsme se probudili, a tak jsem se kouknul na navigaci, kolik nam do Galle jeste zbejva. Se zdesenim jsem zjistil, ze ac je to primy spoj z Hatton

Rano jsme stavali v 6, jelikoz jsme museli vyrazit brzo, abychom se dostali na Adams peak pred polednem a byla alespon nejaka sance, ze vrchol zastihneme bez mlhy. Cestou na autobus jsme chteli koupit nejake jidlo, ale vypadalo to, ze je vsude zavreno. Nastesti u autobusaku bylo par kramku otevrenych, a tak jsme nakoupili banany, jablka a nejake to sladke pecivo a dve velkem vody. Autobus v 6:30 jsme vsak nestihli a museli jsme cekat na ten v 7. Prekvapenim bylo, ze onen autobus jel primo do Delhouse a nemuseli jsme presedat v Maskeliyi, protoze nam vsichni tvrdili, ze presedat urcite budeme muset. Takze jsme tam byli uz za hodinu a pul, coz byl stejnej cas jako odhadovana cesta tuk tukem za 1500 LKR. My tak zaplatili jen 140LKR za oba. V Delhouse jsme se vydali ihned na cestu. Do pulky cesty jsme byli zahanbeni turisty, kteri se vraceli jiz z cesty z vrcholu z nocni vypravy (o to vic, ze asi v 11h vecer prestalo prset, takze jsme to v noci taky mohli zkusit). Tak jsme si to alespon