Pixas' Adventures

Rano jsem se vzbudili v pul pate, dali jsme higienu a mazali jsme do fronty, abychom prosli za pasovou kontrolu. Bohuzel zde luxus letiste tak trochu konci a zacina neschopnost Gruzincu. Mistnaci to maj asi za velkou slavu, kdyz nekam letej a tak se i ti, co nikam neletej pletou do fronty a fotej se s odjizdejicima clenama rodiny. Bohuzel prvni kontrolu delal jen jeden neschopnej polda, kterej asi nedostal ctecku carkovejch kodu, a tak ikdyz jsme meli online check-in, tak nas poslal pro normalni letenku a nechtel nas pustit dovnitr. Kdyz jsme vyckali frontu, tak zron zavrel vstup, aby dalsi celnici za nim stihli zkontrolovat lidi, coz byla dalsi zivouci neschopnost v akci. Kdyz uz jsme se probojovali na kontrolu s rengenama, tak jsem byl svedkem toho, jak celnici nechali v klidu projit zenskou, ktera zapipala na ramu a ani ji neprohledali. Dalsi chlap predemnou mel dve flasky vody a prosel s nima bez povsimnuti. Pak jsem sel pres kontrolu ja a me vzali prazdnou flasku od vody s tim

Rano jsme diky taxikarovi mohli vklidu spat az do 8, ale stejnak vsichni vstavali driv, aby se dobalili, umyli se a posnidali. Je to sice skoda, ale dneska Gruzii opoustime. Taxikar prijel o neco drive, a tak jsme nahazeli veci do mikrobusu a vydali jsme se na nasi prvni zastavku Mtskheta, coz bejvavalo pry hlavni mesto. Zpatky z hor jsme se do Mtskety dostavali asi dve hodiny, jelikoz ridic jel celkem rychle, az mu z toho z kopcu zacaly smrdet brzdove desicky :) V Gruzii evidentne moc neresi, zda si koupite auto s volantem na leve, nebo prave strane, ikdyz se jezdi napravo a tak jsem celou cestu mel pocit, ze vlastne ridim ja, jelikoz nase "marsutka" byla zrovna "pravo-volantova" :)  Evidentne toto auto take bylo kupovane nekde v Asii a bylo vyrobeni pro male asiaty a tak me plotenky celou cestu celkem trpely. Obecne, tady taky nikdo nepouziva klimatizaci a vse resi jen oteviranim okenek. (mozna uz jim klimatizace totiz davno nefunguje) Uprostred jizdy mi nas d

Rano se vsem vstavalo blbe a jedinou nasi zabavou bylo vystrizlivet a dostat do sebe nejake to jidlo. S lehkou trapnosti na dusi jsme pak sledovali na mobilech ostatnich, co kdo vyvadel v predeslem veceru. Takze jsme se dozvedeli, kdo byl nejlepsi karaoke zpevak, kdo jezdil na detskem kole, kdo si sundal tricko a ukozaval svaly, kdo tancoval jen v podprsence, kdo sel do sklepa pro nakladacky a kdo usnul ve sve vlastni polivce. Pres vsechnu tuto trapnost a sebeopovrzeni jsme se dokazali nakonec zmatorit a vydat se na nas vylet k mistnim vodopadum. V lokalnim infocentrum pro turisty jsme se informovali jak dlouho by nam to melo k vodopadum trvat, coz se pak jako vzdy neshodovalo s realitou. Pani z info centra nam totiz tvrdila, ze to bude jen 4 km a ze tam za chvili jsme, nakonec to bylo pres 8 km a za chvili jsme tam nebyli, jelikoz vetsinu cesty jsme sli po silnici, sice z kopce, ale byla to jedina mistni cesta, ktera vedla do Ruska (od ruskych hranic jsme pry jen asi 10 km), ta

Rano jsme vstali v pul devate a dali jsme si snidani za 10 GELu , coz byla kralovska hostina. Dred uz vypadal o trochu lepe a tak vyrazil s nami na vylet k mistnimu kostelu v kopcich. Nejdrive jsme chteli jeste ve meste pokoupit nejake vody, coz nakonec  bylo statne rozhodnuti, jelikoz jsme zjistili, ze kostel je uplne na  druhe strane nez jsme si mysleli. Stoupani zaclo kousicek za vesnici, kde se k nam pridali take dva psi, ktere jsme pojmenovali Ben 1 a Ben 2 a vydrzeli s nami az navrchol. Byli to fakt raplove, furt pobihali okolo nas a jakmile spatrili kravu na ceste, tak na ni zacli stekat dokud kravu nezahnali mimo cestu. Cesta samotna byla ze zacatku celkem strma, jelikoz jsme si na muj blaznivej popud vybrali prudsi cestu s tim, ze si tu mirnejsi nechame na sestup kvuli kolenum atd.  Cesta nakonec mela asi 700 metru prevyseni a asi po hodine utrap jsme se vykodrcali na loucku vedle onoho kostela. Panoramata zde byla fakt super a tak jsme na loucce

Cesta do Gruzie zacala tentokrat uz v Dejvicich, kde jsme se vsichni sesli na obed. Abych vyvsvetlil s kym, ze jsem to vlastne jel, tak bych tu musel vyplejtvat hodne mista a malo koho by to asi zajimalo. Ve zkratce jsem se vetrel na vylet onem lidem, ktere jsem potkal v Izraeli a tak si prectete pripadne neco o nich v prispevku z Izraele. Jmenovite je to Radek, Zuzka, Verca, Karel, druha Verca a Ondra neboli Dred. Je to zatim nejvetsi skupina, se kterou jsem kdy nekam jel a tak jsem obecne zvedavej jak to vsechno dopadne. Zatim nas ale provazi smula, pokud se to tak da nazvat. Jako prvni si to vybral Dred, kterej si hned v hospode na Dejvicke zapomel sluchatka a tak se pro ne musel vratit. Po prijezdu na letiste jsme si udelali par selficek a plni ocekavani jsme nasedli do letadla a cekali na odlet, nicmene po pul hodine cekani, kdy jsme se nehnuli ani o centimetr nam došlo, ze asi jen tak neodletime, coz nam po par minutach potvrdil i kapitan letadla. Nakonec jsme v letadle