Pixas' Adventures

Na rano jsme meli opet objednanou snidani a jelikoz jsme vedeli, ze bude velika, tak jsme si ji pulku schovali k obedu a vyrazilo jsme celych 200 metru k zastavcr autobusu :D, kde uz se seslo par turistu a mezi nimi pobihali snazivi nahaneci, kteri se snazili uhnat kuncafty driv, nez prijede autobus. Zkousili to i na nas, ale jelikoz jsme vedeli kolik stoji listek, tak nase vyjednavani bylo neoblomne a chteli jsme stejnou, nebo nizsi cenu jako autobus. Nakonec jsme se s nima dohodli a nastoupili do auta. Cesta se vlekla, vzhledem k tomu, ze to bylo asi 70km, ale ujeli jsme to asi za hodinu a v Cienfuegos jsme byli o hodin driv, nez autobus. V Cienfuegos jsme vystupovali jen my. Taxikar i pres plne auto lidi, ktere vezl dal zacal vetrit kde budeme bydlet a hned po prijezdu nas predal svemu kamosovi. Ten nas zavedl do Casy za 25 cuc, coz jsme odmitli a vydali jsme se sami hledat ubytovani. Uspeli jsme hned za rohem, kde jsme usmlouvali cenu na 15 CUC za noc. Hodili jsme

Rano jsme meli domluvenou snidani a tak jsme se z ni kralovsky najedli, jelikoz byla slozena z kavy, caje, dzusu, housek, masla, syra a sunky (takovej lepsi salam junior), ruzneho ovoce, a smazenych sladkosti. Snazil jsem se krotit kvuli tomu jak mi bylo v noci zle, ale mel jsem strasnej hlad a tak nebyl problem vetsinu snist :D Vlada se sel po snidani podivat na hlavni silnici, zda opravdu a za kolik jezdi autobusy do Cienfuegos. A ja mezi tim zjistoval, zda mi snidane neuskodila a budu moci jet take na krokodyli farmu na kolech. :) Vlada se po pul hodce vratil s tim, ze je to v pohode a ze jezdi pravidelne autobusy a jsou poloprazdne. Dobalili jsme veci na vylet a nasedli na nase "super" bajky. Ja mel klasicke kolo "ala pani radova" a Vlada mel celopero. Nakonec se moje kolo ukazalo jako lepsi volba, pac vladovo detske celopero bylo spis zlej sen. U obou se ale nedalo vytahnout sedadlo, takze se slapalo "skvele" :D. Cestou ke krokody

Rano jsme vstavali brzo, protoze pro nas melo prijet taxi colectivo v 8:30 a meli jsme vyrazit do Zatoky Svini. Rychle jsme se zabalili a posnidali susenky a narychlo jsem umluvil pani domaci, aby nam udelala kafe a cekali jsme na odvoz. Ten se klasicky spozdil asi o 15 minut. Trochu jsem doufal, ze to nebude hodinove objizdeni mesta a ze jsme snad posledni koho neberou. Bohuzel jsme byli jako druzi a tak jsme pojizdeli po meste jeste hodinu a pul, nez jsme nabrali vsechny spolucestujici.  Jelo nas asi 12 turistu. Auto bylo stare farmarske auto s korbou na kterou nekdo namontoval a privaril strisku a dal dovnitr sedacky a tak vytvoril skvelej dobytcak pro turisty. Musim ale uznat, ze mistni jezdi daleko hur, ti maji vlastne dodavku a bud tam vsichni stoji, ci v lepsim pripade tam maji zidle. Asi po hodine jizdy a po padesatem narovnani batoziny za mnou, ktrera mi stale padala na hlavu a dovirani zadnich dveri, aby batozina nevypadla ven, kdyz uz mi zrovna nepadala na hlavu, jsme

Rano jsem byl vzhuru zase brzo a plnej odhodlani jsem dopsal blog a vyrazil jsem do pekarny, kde jsem predchozi den koupil bagetu pro Vladu. Tentokrat byl ale scenar jiny a pekar mi nic nechtel prodat, coz byla cara pres rozpocet jelikoz jsme meli nakoupeny syr. Takle jsem musel skaknout do stanku na ulici, kde pan smazil vajicka a daval je do bagety a syr jsme si tam dali az s Vladou na pokoji. Nicmene kdyz jsem prisel s bagetama do nasi casy, tak mi vlada rekl, ze pani domaci chce abychon odesli do pul hodiny a tak jsem se sel rychle vysprchovat a zabalit. Snidani jsme si museli snist v parku, pac babka nam nic nezarezervovala dal jak nam slibovala vcera vecer a tak jsme po snidani zacali hledat nove ubytovani sami.  V nasich predem vytipovanych ulicich nebyly ale ochotni za noc jit pod 20 cuc, na coz se nam nechtelo pristoupit. A tak jsme se nakonec vratili na misto, kam jsme prijeli prvni den a tam nas odchytl nahanec a nabidl nam ubytovani za 15. Postupne jsme to snizili

Jetleg se zase podepsal na rannim vstavanim a tak se za noc hodnekrat budime a nemuzeme dospat. Dneska o to vic, ze Vlada celou noc opravdu prozvracel na hajzlu. Resili jsme co s tim a dosli jsme k zaveru, ze mu zkusim sehnat neco dietniho k jidlu a vyrazim dnes sam najit ony maluvky na skale. A tak jsem vyrazil do mesta koupit Vladovi suchou bagetu. Chtel jsem i banany, ale ty tak brzo rano v 8 hodin nikdo neprodaval. Obecne tady lidi zacinaj makat tak v 9 az v 9:30 takze do te doby si  nic moc nekoupite ani v obchode. Dnes jeste nesel proud a tak jsem si musel svoji snidani dat na ulici od pana, kterej vypadal, ze slovo higiena videl jen z vlaku, Nicmene na bagete s vajickem se nedalo snad nic zkazit. Plus to stalo jen peso a nake drobne. Pak uz mi nezbylo nic jineho nez vyrazit hledat maluvky. Nejdriv jsem z toho byl rozladenej, ze jdu sam, ale nekdy v pulce se to zmenilo a zacalo me to bavit. Cestou k maluvkam (cca 3km po silnice k odbocce a pak asi 1,5 ke skale) jsem potk

Dnesek byl ve znameni prejezdu, klasicky jsme dohaneli jetleg tim, ze jsme nemohli spat a uz pred sedmou ranni jsme byli vzhuru. Z nakoupenych zasob jsme udelali snidani spolecne s cajem, kterej jsme nasli v nasem apartmanu. Po snidani jsme meli asi jeste hodinu, nez mela prijit Mercedes a tak jsme se vydali na Malecon. Udelal jsem par fotek rybaru v protisvetle a pak jsme to pres namesti  Antonia Macea  stocili zpatky k nam do casy. V apartmanu jsme nemeli co delat a tak me zase prepadla depka, co tu vlastne delam. Obecne si myslim, ze je to to asi zavislost na internetu a odpojeni od sveta.Pak jiz zazvonila Mercedes, ktera nam popsala A4 papiru plnou adres s ubytovani na Kube a my jsme se opetovne vydali za nasim dobrodruzstvim do sveta. Tahli jsme krosny pres 5 km, coz v tom vedru nam dalo celken zabrat, kort kdyz jsme si taky velkej kus cesty zasli diky podobnemu pojmenovi "Parque de la Revolution" vs "Plaza de la Revolution". Nakonec jsme